4 Minutes, 33 seconds of Uniqueness, tak zní celý název této netadiční „hry“ spadající do kategorie tzv. Art Games. Představte si hru, kterou neovládáte pomocí myši, klávesnice, gamepadu, dokonce ani pomocí mysli či jiných zařízení patřících do žánru sci-fi. Hru kterou neovládáte vůbec. Hru, která se hraje v podstatě sama a přesto vás nutí hrát ji stále znova. Přesně takovou hru vám chci dnes představit.

O co teda v této hře jde? Po spuštění hry na vás nevyskočí klasické menu, jak bývá u her obvyklé, místo toho začínáte rovnou hrát, nečekejte žádnou vychytanou grafiku s moderními 3D efekty, celá hra si vystačí pouze se dvěma barvami – bílou a černou. Začínáte s černou obrazovkou, která se postupně z levé strany začíná měnit v bílou. A vy sedíte, sledujete tohle jedno okénko a čekáte, dokud celá obrazovka nezbělá – tak se stane přesně za ony 4 minuty a 33 vteřin. A pointa?

Hra na pozadí pomocí internetového připojení sleduje, jestli někdo jiný v tento okamžik nehraje tuto hru také. Pokud ano, nelítostně vás ze hry vykopne a vy začínáte znovu. Je to takovej psychologickej efekt. Koukáte, čekáte, doufáte, zbývá vám do konce hry několik málo vteřin a najednou se hra ukončí, někdo jiný na světě si ji totiž zrovna pustil také . A tak to zkoušíte znovu. Ten pocit napětí, který vám dokáže přinést takováto v podstatě blbost je nádherný. Přirovnal bych to k sázení na sport. Hraje se fotbal, máte vsazeno na tým, který vede o jeden gól a do konce utkání zbývá posledních pár minut. A vy také čekáte a doufáte, že druhý tým nedorovná a vy vyhrajete…

Tahle hříčka o velikosti pouhých 1,6 MB je volně ke stažení na stránce autorů z KlooniGames (přímý odkaz na hru zde) a dokáže být velmi návyková, mě osobně se ji ještě dohrát nepodařilo.

P.S. doporučuji hrát osamotě, pohled na to, jak hledíte nehybně do monitoru na bílo černou obrazovku by si někteří lidé mohli vyložit úplně jinak, než že hrajete hru .

Příbuzné články

• Život je hra (0)