Olmecium 2009 za námi
Olmecium – víkendová městská hra z prostředí postapokalyptického světa konaná na území Olomouce došla včera zdárně svého konce a já bych zde rád uveřejnil pár vět týkajících se průběhu celé hry, pocitů, dojmů, nálad a zranění 
, které mi hra přinesla.
Na úvod krátce zmíním o čem hra pojednává a na jakém principu funguje. To pro ty z vás, kteří vůbec netuší oč se jedná…
Olmecium je netradiční víkendová městká hra s prvky LARPu situovaná do postapokalyptického světa v budoucnosti. Samotná hra se pak odehrává v centru města Olomouc. Hráči pracují v týmech a dle souřadnic hledají a bojují o datadisky, energočlánky a hlavně své životy. V neposlední řadě také luští rozličné hádanky. Za to vše získavají kódy, které zadavají do počítače a jež jim davají naději oběvit nové technologie pro přežití. Jediným jejich útočištěm je obytný bunkr (takzvaný vault), ze kterého vyrážejí na loupeživé výpravy do nehostinných trosek města…
Nás vault Allpunx sídlící hned vedle Vertiga mělo původně obývat 5 členů, bohužel jeden člen odpadl a tak jsme celou sobotu hráli pouze ve čtyřech, což se záhy ukázalo jako velmi nešťastné. Původně jsme totiž měli tvořit dvě skupinky po dvou lidech hledající venku datadisky a jeden člen nás měl z vaultu pomocí sms zpráv koordinovat, komunikovat s centrálním počítačem, podle souřadnic značit na mapě místa s datadisky a ve volných chvílích řešit hádanky. Rozhodli jsme se tedy, že skupina hledající datadisky bude pouze jedna, tvořena ze dvou nebo tři členů podle potřeby. Nechat venku běhat pouze jednu osobu by bylo riskantní kvůli možnosti napadení členy jiného vaultu. Když jsme se potkali 2 skupiny se stejným počtem osob, téměř vždy byla snaha z obou stran se domluvit, že na sebe nebudem útočit a projdem … kdyby byl někdo sám, tak je bez šance a krom ztráty života a energočlánků bychom přišli i o cenné datadisky, které měl u sebe. První den (od deváté hodiny ranní do 17:00) jsme našli 16 datadisků a vyřešili 8 hádanek z 10. S výzkumem jsme na tom byli celkem dobře a to jsme přišli o 50 bodů díky nálepce od hackera na dveřích a o dalších 30 bodů díky Kalíškově blbosti (klikl na odkaz od hackera pojmenovaný dárek).
Druhý herní den probíhalo hledání datadisku jenom od 9 do 13:00, ale to už nás byl původně plánovaný počet a tak jsme stihli ještě 11 disku najít a 7 hádanek vyřešit. Také jsme ovšem stihli chytnout další nálepku za -50 bodů na dveřích bunkru … Po 13 hodině jsme začali podle souřadnic zachycených z vysílání Chemické Soni hledat součástky na tvorbu rušičky centrálního počítače, jelikož jsme získali informaci, že v 15:00 dojde k odstavení primárních zbraní, které hlídají tunel spojující svět, ve kterém se nacházíme, se svobodným nezamořeným světem za zdi. Najít všech 7 součástek v tak krátké době se nám jevilo díky malému počtu členů nereálné … přesto jsme se o to pokusili. Zbývala necelá hodina do vypnutí primárních zbraní a tak jsme se rozhodli spojit s dalšími asi pěti vaulty, a vytvořit jednu společnou rušičku díky které se pokusíme projít tunelem na svobodu. Rušičku se nám podařilo sestrojit a zprovoznit, ikdyž bez jedné součástky – plastické trhaviny. Pár minut po patnácté hodině jsme dorazili všichni k tunelu a čekali na ostatní hráče, kteří mezitím také mezi sebou uzavřeli dohodu a mířili k nám. Když dorazili, proběhl z jejich strany pokus o uzavření spojenectví. Tento návrh na mír byl ovšem nekompromisně konfrontován členem žlutého týmu, který byl celou dobu ukryt za troskami starého bojového vozidla a ve vhodný okamžik vyjednávače sejmul. Armáda za jeho zády se stáhla. V ten okamžik už rušička začala vysílat na plný výkon a průchod do starého světa byl volný. Ještě jsme zachytili poslední vysílání Soni, z kterého bylo jasné, že nás čeká dilema – zůstat za zdí a nebo projít do vytouženého svobodného světa, ovšem za cenu ztráty reprodukčních schopností. Pod tlakem přicházejícího útoku ze strany znepřátelených vaultů jsme se rozhodli projít …
Já osobně sem si hru užíval po celou dobu jejího trvání a radost mi nezkazilo ani to, že v pátek večer jsem si na koncertě nějak nešikovně namohl nohu a třeba při útěku po schodech před členy bílého vaultu to bylo peklo Celkově jsme se umístili na 7. místě, tedy o jedno místo před YAKUZOU (což byl náš primární cíl ) a s výsledkem jsme spokojeni. Na závěr chci poděkovat všem, které jsem ukecal a naverboval k sobě do vaultu, organizátorům a všem ostatním hráčům za vytvoření výborné atmosféry. A přístě, příště až nás bude víc …
Příbuzné články
